U nás doma jsme Jílovky využili různými způsoby.
V ložnici jsme měli na novém sádrokartonu penetrační nátěr a následně jednu vrstvu bílé podkladové barvy. Na ni jsem nanesla jednu vrstvu Jílovkou. Tři zdi jsou světlé bílo-šedé a jedna naproti oknu je tmavě šedá. Strop je bílý.
Když svítí slunce na světlé zdi vypadají jako bílé, ale v rozích a za šera vidět nádech do šeda. V porovnání s tmavou šedou myslíte, že jsou bílé, ale až při pohledu na strop vidíte rozdíl. Tuto hru ze světlem mám ráda.
V dětském pokoji byl postup jiný. Na sádrokartonu byl penetrační nátěr, na něj jsem nanášela lehce zředěnou Jílovku, jako podkladový nátěr. Druhá vrstva byla již nezředěná Jílovka. Na zdi i strop jsem dala stejnou světlou bílo-šedou barvu. Je to lehce studený odstín a jelikož jsou ložnice i dětský pokoj na jižní straně, opticky ochlazuje jinak teplé místnosti. V dětském pokoji ještě máme kukaňu, takové vyvýšené místo s okny, děkuji Tereze (naší architektce za ní), je to skvělé místo. Tato část má dřevěný strop s přiznanými trámy a proto jsem se rozhodla, zdi natřít světlou béžovou barvou, která opět vypadá téměř jako bílá. Osobně nemám ráda když na bílou zeď svítí slunce, jsem pak slepá. Tento odstín nezáří a nevypálí vám zrak. Naopak i za šera nebo za děštivého počasí vytváří jemnou teplou a příjemnou atmosféru. Z Jílovek mám ten pocit, že si nějak víc užijete ty odstíny, mají něco do sebe co se nedá popsat. Musíte to vidět a zažít.
Když jsem si z malování, hlavně stropu, přivodila namožení svalů v krku a trapézu a rána trávila na rehabilitacích :) přišla na řadu naše známá výtvarnice Veronika, která mimo jiné maluje i obrázky do pokojíčků. Dle zadání navrhla finální obrázek, vybrali jsme odstíny Jílovek, některé namíchali a následně obrázek namalovala na zeď. Byl to takový zážitek, že jsme na to celou dobu museli koukat. A výsledek? Asi stačí výrok mého muže, který přišel až nakonec: “Teda, jako, tak to jsem nečekal, že to bude tak hezké. To se mi fakt líbí.” A v ten večer jsme ještě asi hodinu seděli v dětském pokoji a kochali se.
No a po delší přestávce jsme z druhé ruky, zakoupili postel z Ikea, kterou jsem natřela Jílovkami v kombinaci odstínů, které jsou použité na zdi. Dřevo jsem jen rychle rukou osmirkovala se 180 zrnem. Na celou postel jsem použila tři 100ml barvy, ale ještě mi dost zbylo. Na pohledových stranách jsem barvu nanesla 2x, někde to ani nebyla potřeba, ale barvy bylo dostatek a chtěla jsem aby byl povrch odolnější. Modrou jsem smíchala s bílou a na čela jsem použila světle růžovou.
Dcera kolem mě poletovala a jako obvykle chtěla také natírat. S Jílovkami je to ale trošku jiné než s Mlékovkami, pokud natíráte cik cak bude to po zaschnutí trochu vidět. Pár pokusů jsem tomu dala, a pak jsem to vzdala a štětec ji odebrala. Dle popisu postele na webu je bílé čelo z dřevovláknité desky, natřené barvou s nějakou fólií. Původně jsem to nezamýšlela natřít, ale světle řůžová na dřevě se s tou ne úplně bílou, spíš takovou nažloutlou barvou, absolutně nehodila. A tak jsem tomu dala šanci a naštěstí barva na tom držela, i když bylo potřeba pracovat se štětcem opatrně. Po zaschnutí bylo vyslyšeno naléhání, že to musíme vyzdobit kytičkami. Vzali jsme šablonu, barvy a štětec a čelo vyzdobily. Nebudu lhát, lehce mírně... mi u toho tekly nervy. Musíte malovat opatrně, aby vám barva nezatékala pod šablonu a také tu šablonu šikovně zvednout. To se pár krát nepovedlo, ale dcera měla radost, že si alespoň pár kytek a teček namalovala. Po zaschnutí jsem se ještě snažila ty nepovedené části opravit. Tady mě napadá, pokud budete něco zdobit, nechte si alespoň trošičku té barvy co máte pod obrázky pro případné opravy.
Na druhý den přišlo dilema čím tu barvu zafixovat. Vyhrál to tuhý vosk, který zatím testuji. Takže budeme testovat v reálnem zatížení. Po dobu dvou dnů, jsem vosk nechala zafixovat sluníčkem, svítilo hodně a vosk lépe vytvrdne.
Co napsat závěrem? Asi jen to, že Jílovky zkuste, až pak pochopíte, proč o nich tolik básním.
0 komentářů:
Okomentovat