Catherine Cunningham byla majitelkou a zakladatelkou firmy The Crafty Bird. Od února 2017 jsem značku The Crafty Bird převzala a výrobu přesunula do Čech. Catherine je úžasná ženská, plná elánu a dobré nálady. Procestovala opravdu celý svět a žila v různých koncích naší planety, až se nakonec rozhodla vrátit domů do Irska. V roce 2016 jsem se v Irsku s Catherine a její rodinou potkala. Byla to pracovní návštěva, plná inspirace, podnětů, nápadů a pro mě i poučná co se týká natírání s mléčnými barvami. Zaujímala mě hlavně jedna relativně nová technika natírání, které se říká metoda suchého štětce. Ve většině případů jde opět o techniku překrývání dvou ale i více odstínů a to i těch, u kterých byste to nečekali. Výsledkem má být efekt patiny, kde nesourodá vrchní barva jakoby v některých částech nezakrývala spodní starou barvu, nebo se slupovala. Ale postup natírání je jiný. Na rozdíl od postupu v části 1, kde jsem spodní vrstvu vytáhla na povrch smirkováním vrchní barvy, je v této nové metodě spotřeba barvy podstatně menší.
Catherine natírala starší židli, s lakovaným lesklým povrchem a ja laminátový noční stolek (tento materiál známe asi všichni). Oba kusy jsme důkladně očistili čističem Sugar Soap (přímý překlad cukrové mýdlo, protože prášek vypadá jako cukr). Čistilo to docela kvalitně, proto jsem trochu pátrala o co jde: po smíchání s vodou je to alkalický roztok, který v anglicky mluvícím světě používají k čištění odolných skvrn, dokonce i zdí před malováním. U nás se standardně neprodává, i když jsem ho našla na dvou českých “podivných” eshopech, v kterých bych si asi nic nekupovala, vzhledem k podivným překladům u produktu. Našla jsem DIY variantu podobnou svou účiností, takže pro ty co by to chtěli zkusit, na konci tohoto článku uvádím recept.
Namíchali jsme si barvy, Catherine šedou Blarney Stone, ja červenou Causeway Sunset. A teď si možná někteří z vás kladete otázku, jak přinutím mléčnou barvu aby držela na laminu. Do namíchanej barvy jsme si přimíchali novinku 007 Mega Bond. Bonding je akrylová emulze, která slouží jako lepidlo a mléčnou barvu přichytí na neporézny povrch. Funkcí stejný jako podkladový nátěr, ale bonding přimícháváte přímo do barvy a tedy natíráte o jeden nátěr méně. Pro ty co si potrpí na čistě přírodní variantě barvy a finiše, bonding není pro vás to pravé. Víc o bondingu bude v dalším článku.
Vzhledem k tomu, že červený odstín výborně kryje, stačil mi jeden nátěr. Navíc jsem při natírání zjistila, že tahy štětce vytvořili povrch jakoby tam byla struktura dřeva. Catherine dala na židli dva nátěry. Následně po zaschnutí barvy (asi 30 minut) jsme celý povrch nalakovali. Pro můj stolek jsem jako druhou barvu vybrala kontrastní světle zelenou Sicilian Pistachio a Catherine zase na židli použila bílou, aby vytvořila efekt tón v tónu.Nakonec na obě věci jsme ještě použili černou.
A teď to začalo. Úkol zněl snadno, na suchý štětec, jenom na konečky štětinek nanést minimálně barvy, ideálně ještě štětec otřít o hadřík nebo podložený karton, aby se přebytečná tekutina odstranila a štětec byl jakoby špinavý od barvy. Lehkými tahy štětce v jednom směru nanést zelenou barvu aby to vypadalo, že je zelená jenom ve štěrbinách, nebo že se červená barva na některých místech sloupla. Co jsem já udělala špatně? Tak jsem se do toho opatrného natírání zažrala a koukala na stolek po milimetrech, že mi úplně uniklo to, že zelené barvy má být málo. Až když jsem trošku poodstoupila uvědomila jsem si tu pohromu. Fleky kam se podíváš. Jenomže profík si ví rady. Právě i pro tyto případy se celý stolek předtím lakoval. Lak ochrání spodní vrstvu červené barvy a vy v klidu můžete vzít vlhký hadr a zelenou stírat tam kde je jí moc. Na obrázku vidíte ty průhledné fleky, když jsem drhla zelenou pryč. Ideálně je se tomu vyvarovat a skutečně nanášet barvu lehce jenom někam. I tak si to pak hadříkem upravíte pokud to přepísknete, ale řeknu vám práce s tím hardrem byla náročnější, než natření dvou takových stolků.
Catherine mě ale uklidnila tím, že tato metoda skutečně vyžaduje zkušenosti a praxi, je to už taková vyšší dívčí natěračská. Ona pak na své židli také použila rovné tahy štětcem, ale taky jakoby vmasírovala bílou do židle. Krouživými pohyby a tlačením na téměř suchý štětec, vytvořila drobné tečky a flíčky, které ve finále působili velice přirozeně a efektně. Když jsem viděla jak jí to jde, byla jsem na sebe naštvaná. Ten můj stolek pořád nevypadal tak, jak jsem chtěla. Catherine zatím vyzvedla děti ze školy a připravila jim večeři. To jen pro informaci a představu časového horizontu.
Následně jsme si namíchali trošku černé barvy a některé plochy lehce zašpinili. Výsledkem byl vzhled opravdu jakoby používaného starého kusu nábytku a hlavně celý povrch dostal větší hloubku. Na opěradlo židle jsme pak ještě ručně namalovali ptáčka.Po zaschnutí jsme nakonec vše opět přelakovali. Až pak jsem byla s výsledkem spokojená, protože lak zelenou lehce zvýraznil, na některých místech zase drobné flíčky setřel a výsledek byl konečně to, co jsme chtěli dosáhnout. Aby toho ale nebylo málo, při lakování upadl šroubek podepírající spodní polici, která málem upadla. Takže nejenom, že se mi málem nepodařilo stolek natřít, ještě se skoro rozpadl. Catherine se celkem pobavila a ještě večer u popíjení vína se mě ptala, jestli jsem už teď s výsledkem spokojená. Dále mě ujišťovala, že to jen chce víc praxe, zkoušet různé tahy a výsledek také záleží na vybraných odstínech.
Rada na konec, vyzkoušejte si tuto techniku nanečisto, než se pustíte do opravdového nábytku.
Tady ještě pár detailních fotek kde byla použita technika suchého štětce.
Recept na domáci alternativu Sugar Soap
¼ hrnku bílého octa
½ hrnku pracího prášku na bílé prádlo (bez vůně)
½ hrnku jedlé sody
2,2 litru vody
Pořádně promíchejte. Povrch čistěte houbičkou nebo hadrem a následně utřete do sucha.
Pravý Sugar Soap má jiné složení a je silnější, ale tato varianta prý funguje také. V některých diskuzích jsem také našla kombinaci se sodou (jedlou nebo prací). Jen pozor pokud to nevíte, kombinace ocet a soda hodně napění, takže použijte větší nádobu.
Catherine natírala starší židli, s lakovaným lesklým povrchem a ja laminátový noční stolek (tento materiál známe asi všichni). Oba kusy jsme důkladně očistili čističem Sugar Soap (přímý překlad cukrové mýdlo, protože prášek vypadá jako cukr). Čistilo to docela kvalitně, proto jsem trochu pátrala o co jde: po smíchání s vodou je to alkalický roztok, který v anglicky mluvícím světě používají k čištění odolných skvrn, dokonce i zdí před malováním. U nás se standardně neprodává, i když jsem ho našla na dvou českých “podivných” eshopech, v kterých bych si asi nic nekupovala, vzhledem k podivným překladům u produktu. Našla jsem DIY variantu podobnou svou účiností, takže pro ty co by to chtěli zkusit, na konci tohoto článku uvádím recept.
Namíchali jsme si barvy, Catherine šedou Blarney Stone, ja červenou Causeway Sunset. A teď si možná někteří z vás kladete otázku, jak přinutím mléčnou barvu aby držela na laminu. Do namíchanej barvy jsme si přimíchali novinku 007 Mega Bond. Bonding je akrylová emulze, která slouží jako lepidlo a mléčnou barvu přichytí na neporézny povrch. Funkcí stejný jako podkladový nátěr, ale bonding přimícháváte přímo do barvy a tedy natíráte o jeden nátěr méně. Pro ty co si potrpí na čistě přírodní variantě barvy a finiše, bonding není pro vás to pravé. Víc o bondingu bude v dalším článku.
Vzhledem k tomu, že červený odstín výborně kryje, stačil mi jeden nátěr. Navíc jsem při natírání zjistila, že tahy štětce vytvořili povrch jakoby tam byla struktura dřeva. Catherine dala na židli dva nátěry. Následně po zaschnutí barvy (asi 30 minut) jsme celý povrch nalakovali. Pro můj stolek jsem jako druhou barvu vybrala kontrastní světle zelenou Sicilian Pistachio a Catherine zase na židli použila bílou, aby vytvořila efekt tón v tónu.Nakonec na obě věci jsme ještě použili černou.
A teď to začalo. Úkol zněl snadno, na suchý štětec, jenom na konečky štětinek nanést minimálně barvy, ideálně ještě štětec otřít o hadřík nebo podložený karton, aby se přebytečná tekutina odstranila a štětec byl jakoby špinavý od barvy. Lehkými tahy štětce v jednom směru nanést zelenou barvu aby to vypadalo, že je zelená jenom ve štěrbinách, nebo že se červená barva na některých místech sloupla. Co jsem já udělala špatně? Tak jsem se do toho opatrného natírání zažrala a koukala na stolek po milimetrech, že mi úplně uniklo to, že zelené barvy má být málo. Až když jsem trošku poodstoupila uvědomila jsem si tu pohromu. Fleky kam se podíváš. Jenomže profík si ví rady. Právě i pro tyto případy se celý stolek předtím lakoval. Lak ochrání spodní vrstvu červené barvy a vy v klidu můžete vzít vlhký hadr a zelenou stírat tam kde je jí moc. Na obrázku vidíte ty průhledné fleky, když jsem drhla zelenou pryč. Ideálně je se tomu vyvarovat a skutečně nanášet barvu lehce jenom někam. I tak si to pak hadříkem upravíte pokud to přepísknete, ale řeknu vám práce s tím hardrem byla náročnější, než natření dvou takových stolků.
Catherine mě ale uklidnila tím, že tato metoda skutečně vyžaduje zkušenosti a praxi, je to už taková vyšší dívčí natěračská. Ona pak na své židli také použila rovné tahy štětcem, ale taky jakoby vmasírovala bílou do židle. Krouživými pohyby a tlačením na téměř suchý štětec, vytvořila drobné tečky a flíčky, které ve finále působili velice přirozeně a efektně. Když jsem viděla jak jí to jde, byla jsem na sebe naštvaná. Ten můj stolek pořád nevypadal tak, jak jsem chtěla. Catherine zatím vyzvedla děti ze školy a připravila jim večeři. To jen pro informaci a představu časového horizontu.
Následně jsme si namíchali trošku černé barvy a některé plochy lehce zašpinili. Výsledkem byl vzhled opravdu jakoby používaného starého kusu nábytku a hlavně celý povrch dostal větší hloubku. Na opěradlo židle jsme pak ještě ručně namalovali ptáčka.Po zaschnutí jsme nakonec vše opět přelakovali. Až pak jsem byla s výsledkem spokojená, protože lak zelenou lehce zvýraznil, na některých místech zase drobné flíčky setřel a výsledek byl konečně to, co jsme chtěli dosáhnout. Aby toho ale nebylo málo, při lakování upadl šroubek podepírající spodní polici, která málem upadla. Takže nejenom, že se mi málem nepodařilo stolek natřít, ještě se skoro rozpadl. Catherine se celkem pobavila a ještě večer u popíjení vína se mě ptala, jestli jsem už teď s výsledkem spokojená. Dále mě ujišťovala, že to jen chce víc praxe, zkoušet různé tahy a výsledek také záleží na vybraných odstínech.
Rada na konec, vyzkoušejte si tuto techniku nanečisto, než se pustíte do opravdového nábytku.
Tady ještě pár detailních fotek kde byla použita technika suchého štětce.
Recept na domáci alternativu Sugar Soap
¼ hrnku bílého octa
½ hrnku pracího prášku na bílé prádlo (bez vůně)
½ hrnku jedlé sody
2,2 litru vody
Pořádně promíchejte. Povrch čistěte houbičkou nebo hadrem a následně utřete do sucha.
Pravý Sugar Soap má jiné složení a je silnější, ale tato varianta prý funguje také. V některých diskuzích jsem také našla kombinaci se sodou (jedlou nebo prací). Jen pozor pokud to nevíte, kombinace ocet a soda hodně napění, takže použijte větší nádobu.